Project manager:

vyprojektoval moji koupi a odvoz domů a taky mne krmí a cvičí a moc hezky drbe na bříšku ... Když jsem byl ještě mimčo, tak se mnou chodil ve 2:00 v noci po zahradě a povídal si se mnou, protože já jsem zrovna musel poznávat svět - spaní je nuda...

Family manager:

tvrdí, že jsem páníčkův, ale ve skutečnosti je to ona, která se o nás všechny stará, češe mne, koupe, myje misky a vůbec dělá všechny ty servisní činnosti, bez kterých bych si nemohl s páníčkem tak krásně hrát...

Ředitel společnosti:

ředitelka všehomíra, všude byla a všechno ví a to je dobře, protože mi to všechno ukáže, hrajeme si spolu a řádíme a móóc se nám to oběma líbí...

Asi moje sestra:

musí to být moje sestra, přestože vůbec nevypadá jako pes, ale když oba stojíme  je stejně velká jako já. Tak jsem usoudil,  že je moje. Chráním ji všude jak se dá, celý ji obtočím svým tělem, občas neodhadnu sílu a převálcuji ji, ale myslím to dobře. Ona mne zase tahá a válí se po mně a mně to vůbec nevadí, naopak se mi to líbí...

Gumové prase...

nejraději mám gumové prase, velikosti mojí hlavy, bez kterého odmítám opustit svoji dvoupatrovou boudu (dům páníčků) a dokážu se pro něj několikrát vrátit, pokud je mi zákeřně ve dveřích sebráno. Poté ho okamžitě upustím do největší louže bláta na zahradě, kde ho nechám bez povšimnutí tak dlouho, dokud páníčkům nedojde trpělivost (po několika dnech) a zase ho neuklidí do mojí boudy...

Míče

miluji míče, neboli balony. Mám jich mnoho, bohužel všechny jsou vyfouklé. Okamžitě, jakmile je chytím tak je prokousnu - to víte "Made in China". Páníček říká, že by vydržel jen medicimbál! Nevím co to je, ale už se na to moc těším - to bude fotbálek :-))

Asi jídlo na horší časy:

je to malé, modré a divně chlupaté; má to rozpláclé horní packy a vždycky to lítá nad mojí hlavou, několikrát jsem se to snažil chytit ale páníčkové křičeli "Néééé", mám je rád, tak jim to nicotnou divnou věc nechám, ať si taky mají s čím hrát, třeba to vyroste a dají mi to pak do misky ... mňam

Asi taky jídlo,

ale ještě jsem to neprověřil. Je to malé, asi jako hromádka granulí, hnědobíločerné a chlupaté. Móóóc krásně to voní a když to někdo nese v ruce snažím se do toho ve výskoku zakousnout, ale zatím se mi nedaří.

Páníčci říkají ten příkaz o kterém vím, že to co dělám dělat nemám, tak toho nechám, ale jen se situace uklidní, hned jdu zase na to. Dávají to do klece  s pilinami, zkoušel jsem klec nadzvednout packou, což se mi daří, ale vždycky mi to někdo překazí. Neztrácím naději! Snaží se mě s tím skamarádit, prý bysme si měli spolu hrát... ale proč si mám hrát s jídlem?