Pořád větrá, pořád větrá...
Tak… uplynul rok, další zima na obzoru a páníčci se vůbec nepoučili. Přestože význam cirkulace vzduchu a jeho pravidelná výměna v místnostech se zmiňuje všude a pořád, páníčci jsou asi natvrdlí!
Přijde podzim, sluníčko se schová, trochu zavane větřík a oni.... honem honem domů a zavřít dveře! No fuj. Zrovna teď, když kolem nás kolují zvěsti o přítomnosti azbestu ve stavebních materiálech a útocích roztočů na naše kožíšky, oni hystericky uzavírají otvory, utěsňují a… zamykají. Hmm, asi se poučili z minulé zimy. Otevřít si zatím neumím, ale přesto jsem našel způsob, jak na ně.
Rozpoutal jsem v domě lítý boj. Odpozoroval jsem chování mých lidských a naprosto nepoučených přátel a vím, jak na ně. Jsou to přece jenom lidé, roztržití, zapomnětliví, spěchající a sklerotičtí. Přestože klíče jsou nedílnou součástí vnitřní strany dveří a jejich otočení = zamčení je již samozřejmostí, dokážu si poradit.
Já číhám! Jakmile někdo neotočí - větrám! Důkladně, dlouho a vzhledem k nedokonalosti lidí i často. Má-li panička plné ruce nákupu a nemůže zamknout - já vyrážím, zkušeně lehce ale důrazně klepnu packou do kliky a jsem venku. A letošních -20°C, no to byla paráda! Ten bílý suchý mrazivý vzduch se krásně dral do příjemně vytopeného domu. Většinou mám štěstí, jsem jako myška, všichni jsou nahoře v patře, takže výměně trapně teplého nezdravého vzduchu v celém domě nic nebrání. Už vidím ty zmrzlé prdelky roztočů :-)
Samozřejmě každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, takže jakmile začnou páníčkům v horním patře omrzat nohy, většinou mne odhalí. Ale neva - mě to baví :)))