Dobrej, dovezl jsem vám psa!
To jsem jednou, jako obvykle, vyprovázel páníčky k brance a jak tam tak stojím slyším můj nejoblíbenější zvuk - rachotivou motorku.
Neváhal jsem a vyběhl z polootevřené brány na silnici ... a mám štěstí - motorka "kozí dech" jela právě kolem. V okamžiku jsem přeskočil jeleními skoky dva směšné malé plotečky a už jsem běžel vedle motorky. Moc rychle nejela, já jsem jí pohodlně stačil a z oka do oka jsem se pozoroval s vyděšeným řidičem.
Nic jsem nedbal páníčků a jejich volání ať se vrátím a že nesmím a tak. Byl jsem velký závodník! Páníčci, jelikož mě znají, to vzdali a neutíkali za mnou, jen mě zmraženě pozorovali, jak s vlajícíma ušima mizím v zatáčce mezi domy a mířím si to stále vedle motorkáře na hlavní silnici. A já jsem běžel a běžel... za tím nádherným zajímavým zvukem vrrrrr...
Už jsme byli daleko od domu a já vytrvale běžel vedle motorky. Motorkář - řidič - evidentně nevěděl co si má o mé přítomnosti myslet, pořád se na mne otáčel a když pochopil, že já ho neopustím, otočil se a jel zpět. Co jsem měl dělat? Byl to zbabělec a závod vzdal. Naprosto mylně se domníval že ho chci zakousnout. Pořád jsem běžel za tí nádherným zvukem a najednout slyším, jak motořkář - zbabělec - říká: "Dobrej, dovezl jsem vám psa". Byli jsme zase před naším domem, kde jsem uviděl zkroušené páníčky a nervózního motorkáře, který se musel vrátit tam, kde jsem se k němu přidal, aby se mne zbavil.