Jak pečuji o zdravé prostředí
Tak vám pořád slyším, že kolem nás bují v těch zateplených domech a za plastovými okny plísně a jiné škodlivé záležitosti, tak jsem to vzal do svých tlapek. Zachráním před tím moje páníčky!
Již jsem dost veliký a vysoký, takže jedno dobře mířené plácnutí tlapkou do kliky u vchodových dveří, lehké potažení za kliku směrem k sobě a ... je otevřeno! Je nutné dodržet železné pravidlo, že čím větší je venku zima, tím více a častěji je potřeba dveře otevřít.
Já si pak sednu pěkně do dveří, abych mohl hlídat a nic mi neušlo a měl jsem přehled. Zadek mám na koberečku (v bezpečí) a hlavu vystrčenou přes práh ... a to je nádhera! Když mne to přestane bavit, nebo uslyším něco podezřelého venku, vyběhnu ... pak zase přiběhnu ... no prostě svoboda!
Vchodové dveře máme v centru domu, nejsou oddělené zádveřím ani závěsem, takže, dle mého soudu, krásně provětrám celý dům, postupně promrazím vzduch i v otevřených pokojích a bacily nemají šanci.
Páníčci z toho zase takovou radost nemají, zvláště, když si pečlivě zapisují spotřebu plynu na topení. A jelikož jsem větral pravidelně, několikrát denně, museli prý zakročit. No, jejich nepochopení připisuji jejich nevzdělanosti v oboru "zdravé prostředí v domě". Ale já jsem pejsek přemýšlivý (viz obrázek) a já přesvědčím.
Strčili pod kliku něco trapně malého, čím v tom otáčejí a dveře pak nejdou klikou otevřít. Prý se to jmenuje klíč. No, zatím mě to zabrzdilo, ale pracuju na tom. Pokouším se tou svojí obří tlapkou tu věc rozhýbat, nejlépe otočit, nebo vylomit nebo tak něco. Hrozně to cinká, takže mě vždycky odhalí ... teda zatím ... ale nebojte páníčci, vy tomu ještě nerozumíte a nechápete souvislosti, ale já vás zachráním !!!